7,5 miliardy veselého kouření

Stát bude muset vrátit energetickým firmám asi 7,5 miliardy korun. Pět miliard z toho dostane ČEZ. Takže špatná zpráva pro ministra financí, skvělá novinka pro akcionáře ČEZ.

Jádro sporu, ve kterém prohrál český stát před Soudním dvorem Evropské unie, tkví v darovací dani ve výši 32 procent, kterou zaplatily energetické společnosti v letech 2010 a 2011 za tak zvané emisní povolenky, tedy za právo vypouštět do ovzduší oxid uhličitý. Tehdejší vlády se snažily omezit dopad podpory obnovitelných zdrojů na rozpočet a toto byl jeden ze zdrojů, jak toho dosáhnout. Nyní máme potvrzeno, že postup byl v rozporu s direktivami Evropské unie, a i když možná nakonec nebude stát platit postiženým společnostem celou sumu, bude to minimálně velmi významná část celkové částky.

Samozřejmě je to jeden z dopadů skutečnosti, že český stát se v energetice komíhá jako třtina ve větru se klátící, že nemá žádnou reálnou koncepci a že jeho politika v této oblasti připomíná svou plynulostí žáka autoškoly při prvním objíždění bloku. Nicméně už se stalo a ukázalo se, že řada lidí, kteří v oněch letech „darovací daně“ upozorňovali ministerstvo financí na to, že zvolený postup je v rozporu s evropským právem, měla pravdu. Nechme na hádkách politiků, aby na sebe navzájem ukazovali s tím, kdo za to všechno může – opravdu zajímavou otázkou totiž je, co s mimořádný příjmem blížícím se pěti miliardám udělá ČEZ.

Jsou zde návrhy, aby poklesla cena silové energie, protože podle některých lidí tyto peníze, které ČETZ odvedl navíc státu za povolenky, zaplatili spotřebitelé v cenách. A pak je tu druhá teze – podle ní ceny nebyly mimořádnou darovací daní ovlivněny, protože ČEZ byl již v dané době pod tlakem poklesu spotřeby a konkurence. To by ale znamenalo, že tyto peníze do státní pokladny zaplatili akcionáři ČEZ, kteří je jinak mohli dostat vyplacené v dividendách.

Nechci to zde soudit – vlastně ani neumím říci, kdo má pravdu. Spíše se asi kloním k variantě druhé – tato mimořádná daň se promítla primárně do ziskovosti firmy. Tedy do vládní kapsy šly především peníze akcionářů. Jaká ironie, že stát vlastní skoro 70 procent elektrárenské společnosti ČEZ. Jenže my vlastně ani nepotřebujeme vědět, zda to (lidově řečeno) odnesli majitelé nebo zákazníci. Podstatné je, že rozhodovat o takto nabytých penězích bude vedení firmy a valná hromada. A pro tyto orgány, celkem správně, není nijak závaznou skutečností zjištění, nakolik se kdo podílel na uhrazení oněch státu poslaných pěti miliard, důležité je, že v nějaké nedaleké budoucnosti tyto peníze dostane ČEZ znovu na své účty.

Rozumné řešení je mimořádná dividenda nebo vykoupení akcií z trhu, spíše ale mimořádná dividenda. Za prvé to státu alespoň částečně zahojí jeho rány způsobené oním nešťastným starým rozhodnutím o dani darovací z emisních povolenek (protože cca 70 procent dividendy získá právě stát a další peníze pak dostane z daně ostatních akcionářů), za druhé likvidita ČEZ je velmi dobrá a firma je finančně zdravá, nemá tedy smysl těchto pět miliard směřovat do rezerv nebo nerozděleného zisku. Navíc cizí zdroje jsou pro ČEZ neobyčejně levné, potřeba posilování kapitálu chybí.

Když bychom se ještě vrátili k emisním povolenkám a příhodě s daní darovací, plyne z toho ještě jedno poučení. Někdy ty elegantní nápady vyprodukované politickou reprezentací země vypadají chytře a zkušeně. Když nemůžeme emisní povolenky prodávat, protože to direktiva umožňuje jenom ve velmi omezeném množství, tak je darujeme a vypíšeme na ně speciální daň. To je metoda, kterou v Čechách používá spousta lidí v řadě situací. Ale ať si o Bruselu myslíme cokoliv, takovéhle jednoduché chytráctví na Unii opravdu dojem neudělá.