Úkol roku 2015: Odlišovat balast a priority
Dvacet let víme v podstatě s naprostou jistotou, že dříve nebo později vytěžíme i ty zásoby hnědého uhlí, na kterých nyní stojí některé vesnice v severních Čechách. Jak to víme? Je to ekonomická logika, před kterou nikdy nikdo neuteče. I když nynější obnovitelné zdroje (alespoň částečně) začínají být opravdu konkurenceschopné vůči klasickým postupům, i když postavíme nějaké jaderné bloky nad rámec těch současných, i když uskutečníme za rekordních nákladů značné úspory, nakonec to uhlí v zemi nezůstane. Potřebují ho elektrárny, potřebují ho teplárny, potřebuje ho chemický průmysl. Není myslitelné, že v příštích dvaceti nebo čtyřiceti letech dosáhneme takového technologického pokroku, že by se tato surovina stala přebytečným zdrojem. Minimálně na to nemůžeme spoléhat.
A přesto stále znovu odsouváme diskusi o tak zvaném „prolomení limitů“ na nějakou pozdější mytickou dobu, ve které bychom snad měli být „chytřejší“ (ve smyslu, že budeme mít více informací). Popravdě nebudeme ani chytřejší (intelektuálně) a nikdy nebudeme mít dost informací (dokud nezhasnou žárovku, to pak budeme mít informací až dost). Samozřejmě se může stát, že výsledkem té diskuse bude jakési politické rozhodnutí „ani metr za limity“, ale pak je třeba také veřejnosti sdělit náklady takového rozhodnutí, cenu, kterou za toto rozhodnutí každý z nás v této zemi zaplatí a cenu, kterou zaplatí horníci, energetici a chemici zánikem svých pracovních míst.
Osobně si stejně myslím, že i při takovém případném konci diskuse půjde o „pevné politické stanovisko“ na několik let a realita zaklepe hned v příštím desetiletí na naše dveře způsobem, který nepůjde přeslechnout, ale může se přihodit. Nebylo by to první iracionální politické rozhodnutí ani u nás a již vůbec ne ve světě.
Druhý příklad. Až na pouze částečně myslící aktivisty a ekoteroristy a další podobné nešťastníky všichni víme, že infrastruktura je klíč k ekonomické stabilitě a k růstu – dokonce i k trvale udržitelnému růstu. Základním stavebním kamenem jsou pak dálniční síť a kvalitní dopravní systém obecně. Přesto je výstavba dálnic v této zemi něčím tak neuvěřitelně zmateným, tak pomalým, a navíc podle seriózních kritiků a znalců situace předraženým, že to až bere dech. Dálnice D11 se stala symbolem státního zmaru a D47 je stigmatem neschopnosti. Opravdu se dá pouze velmi obtížně pochopit, jak je to vlastně možné.
Ale všimněme si jednoho. Jakou pozornost těm dvěma opravdu rozhodujícím oblastem tento (náš) stát věnuje? Kromě těch okamžiků, kdy se zvlněná dálnice stane nepřehlédnutelným faktem, kdy dostavba D11 stojí před Hradcem celé roky bez pohnutí kvůli neschopnosti státu dohodnout se s jednou jedinou farmářkou, kdy obchvat Náchoda stavíme dvacet let a ještě se nekoplo do země, kdy ve vesnicích na severu za peníze EU a státu budujeme nové kanalizace, kdy zastavíme soutěž na jaderné bloky, protože vlastně nevíme, co s tou naší energetikou dál…
Pro rok 2015 se nabízí jedna opravdová a skutečná priorita. Začít odlišovat balast od podstatných věcí a na ty podstatné se soustředit se vší vážností. Už totiž opravdu začíná být na čase.
Jaroslav Veverka
Čínský kapitál? Jednou, někdy…
Snaha o rozvíjení obchodních vztahů s Čínou je skvělá. Je to potřeba, Čína je ekonomická velmoc. Ale bylo by naivní předpokládat, že se současný stav změní během krátké doby. A současný stav je, že Čína je perspektivní partner.
Jaroslav Veverka
Česko nemá vlastní dynamiku
Údaj o růstu či poklesu hrubého domácího produktu je tak trochu fetišismem ekonomie. Jeho schopnost opsat realitu dané země je ve skutečnosti dosti omezená. Tak bychom se měli dívat i na poslední odhady ČNB.
Jaroslav Veverka
Jednoho dne limity padnou
Žijeme ve světě levných surovin. Není to ale „navždy“, není to „napořád“. Ekonomika má věčnou tendenci vytvářet rovnováhu. Dynamickou, stále se měnící, ale v podstatě rovnováhu. A proto suroviny nebudou levné věčně.
Jaroslav Veverka
Nad ČEZ již slunce zapadá
„Vizí Skupiny ČEZ je stát se jedničkou na trzích s elektrickou energií střední a jihovýchodní Evropy.“ To napsala elektrárenská společnost ČEZ v prosinci roku 2005. A opravdu se zdálo, že nad Říší ČEZ slunce nezapadá.
Jaroslav Veverka
Čínskou ocel opravdu ne
Obecně jsem proti obchodním kvótám, proti restrikcím, regulacím a omezování ekonomiky. Ale představa, že Evropská unie udělí Číně statut „tržní ekonomiky“, a tím otevře (nejen) trh s ocelí, mi připadá nepřijatelná.
Další články autora |
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Moderní lichváři připravují o bydlení dlužníky i jejich příbuzné. Trik je snadný
Premium Potřebujete rychle peníze, pár set tisíc korun a ta nabídka zní lákavě: do 24 hodin máte peníze na...
Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování
Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Prezident Petr Pavel se zranil v obličeji při střelbě ve zbrojovce
Prezident Petr Pavel se při střelbě na střelnici v uherskobrodské České zbrojovce, kam zavítal...
Koalici rozdělují výše daňové slevy na poplatníka i výpověď bez udání důvodu
Rozpory ve vládní koalici u zásadních věcí přibývají s blížícími se volbami, ale i kvůli tomu, že...
Británie uvede zbrojní průmysl do válečného režimu, oznámil premiér
Britská vláda uvede zbrojní průmysl do válečného režimu, uvedl v úterý britský premiér Rishi Sunak...
Herečky ze Zlaté labutě vydražily rekvizity ze seriálu pro děti z dětských domovů
Seriál Zlatá labuť se blíží do finále, a proto TV Nova uspořádala v sobotu charitativní akci v Art...
Hrozí nový Černobyl. Centrum Střední Asie mohou zamořit radioaktivní kaly
Nestabilní odkaliště vzniklá v Kyrgyzstánu po těžbě uranové rudy v dobách Sovětského svazu hrozí...
- Počet článků 103
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1163x