Aktivistka s alergií v ČT aneb veřejnoprávní „vrtění psem“

Nedá mi to, abych se nevrátil několik týdnů nazpátek. Česká televize je buď významný skokan na špek, nebo významný manipulátor s veřejným míněním – pravda je pochopitelně ta druhá varianta. Není to tak dlouho, co v roli prosté „studentky“ vystupovala na obrazovce dlouholetá „ekologická“ aktivistka. Což je zcela jistě manipulativní.

O co šlo? O prolomení limitů, evergreen sdělovacích prostředků v této zemi. Zásadně k tomu poznamenám jenom to, že čistě z pohledu zákona a práva jde o věc, kterou si musí vyřešit těžaři a majitelé pozemků v prostoru potenciální těžby. Všechny možné „limity“ a usnesení vlády, „krajská“ nebo „obecní“ referenda jsou jenom a pouze chabou zástěrkou faktu, že pokud budou mít těžaři pozemky ve svém vlastnictví nebo budou mít souhlas majitelů, pak po splnění formálních, bezpečnostních a administrativních náležitostí a samozřejmě při dodržení ekologických norem mohou těžit dál.

A nyní k té aktivistické, ale maskované České televizi. Redaktorka Petra Tachecí dostala úkol udělat reportáž o tom, jak strašné by to bylo, kdyby „byly limity prolomeny“ (k tak zvanému „prolomení“ viz výše). Na obrazovce se objevila coby studentka Tereza Otcovská, členka výboru o. s. Kořeny, tedy organizace, která proti pokračování těžby dlouhodobě bojuje (což je legální a samozřejmě na to mají tito lidé plné právo – to jim nikdo nebere). V popisku k vystoupení, ve kterém řekla: „Mám alergii a nedokážu si představit, že bych v takovém prostředí žila dál“, k čemuž redaktorka Tachecí dodala, že tato dívka studuje v Praze a budou-li prolomeny limity, do Litvínova se nevrátí, však bylo pouhé „studentka“. Někomu to může připadat jako nepodstatné, ale pochopitelně je obrovský rozdíl mezi „studentkou“ a aktivistkou.

Ponechme stranou, že prašnost (a o tu v tomto případě jde) je na exponovaných místech hlavního města podstatně vyšší než v Litvínově. Pokud slečna studuje a zároveň by chtěla řešit svůj alergický problém, jistě si neměla vybrat hlavní město, kde na mnoha místech dosahují hodnoty prašnosti daleko horších parametrů, než jaké jsou nyní v Litvínově a než jaké v Litvínově budou i při pokračování těžby. Vhodný by byl Liberec, Hradec Králové a dokonce i Plzeň.

Průměrná roční koncentrace PM10 (koncentrace prachových částic jemné frakce) na měřící stanici Litvínov ZÚ dosahovala v roce 2011 hodnoty 28μg/m3, o rok později byla stejná a v roce 2013 poklesla na 23,2 μg/m3. Průměr z měřících míst v Praze se pohybuje dlouhodobě na úrovni 35 μg/m3, na některých těchto stanicích pak významným způsobem výše a to nad hodnotou 40 μg/m3, která je považována za hygienickou normu.

Slečna Otcovská by se během svého studia měla vyhýbat především Smíchovu a oblasti ulice Svornosti, kde se měsíční průměry v některých částech roku (především v lednu až dubnu a také v listopadu a prosinci) pohybují na hladině 45 μg/m3. Pokud by těžba pokračovala směrem k Litvínovu, s velkou pravděpodobností by hodnoty PM10 vzrostly. Avšak při dodržování odpovídajících opatření by v Litvínově zůstaly hluboko pod úrovní hlavního města. Tedy pořád by se slečna Otcovská z Prahy vrátila téměř do lázeňského prostředí.

V onom zářijovém pořadu Události v regionech se Česká televize dopustila tradičního matení pojmů a špatného zpravodajství. Najít výše uvedené hodnoty trvá na internetu maximálně hodinu a bylo by to podstatně užitečnější, než když paní redaktorka Tachecí vymýšlela se slečnou aktivistkou u kafíčka jak zařídit, aby její vyjádření na kameru splňovalo parametry „hlubokého lidského příběhu“. Takže nám pak společně zatajily, že k nám se slzou v oku hovoří členka výboru nátlakové organizace, v podstatě lobbistka, stejně tak jsme se nedozvěděli, že během svých studií dýchá horší směs než při návštěvách doma. To je na necelou minutu jedné reportáže veřejnoprávního média poměrně dost chybiček.