Pohovořme si o bilionech

Někdy je dobré vrátit se k podstatným věcem a podívat se na ně opravdu pořádně, bez nějakých emocí a předpojatostí. Tedy mnoho lidí, když se řekne energetika, poněkud ohrne nos, protože kumšt je přece vyrábět hodinky, auta nebo dělat peníze z peněz. Tak tedy: během příštích dvacet let bude v energetice investováno asi 48 bilionů dolarů.

V průměru to je 2,4 bilionu dolarů ročně. Čili 48,7 bilionu korun znovu a znovu po dobu dvaceti let. To je každý rok asi třináctinásobek hrubého domácího produktu České republiky. Také můžeme říci, že jde o více než 162 dostavených Temelínů (pokud by dostavba dvou bloků stála odhadovaných 300 miliard korun).

Takže všem, kdo energetiku jako obor podceňují, bych řekl tato čísla. Protože energetika je naprostý základ ekonomického systému každé vyspělé země, která má ekonomiku založenou na nějakém mixu služeb, průmyslu a stavebnictví. Energetika je nejsložitější a nejvíce rozvětvený výrobně – prodejní řetězec. Spolu s vodou a telefonem lze říci, že elektřina a plyn jsou nejvíce přítomné prvky civilizace, bez kterých tato civilizace nepřežije ani několik málo dnů. To není nadsázka, ale fakt. Několik dnů bez elektřiny a plynu by znamenalo zmatek, anarchii a nedozírné škody.

Odhad o 48 bilionech dolarů pochází z dílny Mezinárodní agentury pro energii. Patří sem investice do těžby, do elektráren, do rozvodných sítí a mnoho dalších položek spjatých s energetikou, například i výdaje na obnovitelné zdroje. I tak jde o obrovskou sumu, která svým objemem ohromí asi každého. Jediné, co s tím lze srovnávat, jsou snad hrubé domácí produkty takových zemí jako třeba USA (16 bilionů dolarů) nebo Čína (7,5 bilionů dolarů). Konec konců možná nejlepší bude porovnat roční investice do energetiky s domácím produktem Francie nebo Velké Británie. Jsou totiž stejné – kolem oněch 2,4 bilionu dolarů.

Ale proč se vlastně zabývat odhadem, který je tak obří, že z pohledu malé středoevropské země musí být nutně nezajímavý? Je to totiž ukázka důležitosti a klíčového postavení odvětví, což je poznatek, který bychom měli v ČR určitě zaznamenat. Česká společnost se totiž zatím ke své energetice chová poměrně zmateně, poněkud nekoncepčně.

Většina národa podporuje jadernou energetiku, ale situace je tak zmatená a poslední vlády byly tak zaujaté vlastními rozbroji, že znovu nemáme nic, co by se dalo vydávat za rozhodnutí pokračovat s jádrem. Naopak, tendr na dostavbu Temelína byl zrušen. Nějaké rozumné rozhodnutí o možnosti zkoumat ložiska břidlicových plynů je v nedohlednu. Diskuse o případném obnovení těžby uranu je v této zemi prakticky tabu. A prolomení limitů na severu je pro politiky tak ožehavé téma, že ho raději nechávají mimo jakoukoliv politickou diskusi.

Ale faktem je, že stejně, jako nemůžeme nekonečně dlouho a dokonce ani dlouho držet výdaje na armádu na jednom procentu HDP, protože to ohrožuje bezpečnost země a obyvatel, tak nemůžeme nekonečně dlouho odkládat energetická rozhodnutí zásadního významu, protože jde o tutéž bezpečnost týchž obyvatel. Silná a diverzifikovaná energetika bude v příštím světě a v příštích civilizačních zmatcích stejně důležitá, jako akceschopná armáda. A jak se říká, nejlepší způsob, jak zajistit mír, je připravovat se na válku.