Zemřel ten, který se postavil klimatologickým omylům

Tvrzení, že Země se otepluje kvůli lidské činnosti, je mainstreamovými médii přijímána téměř bezvýhradně. Když Spojené státy a některé další země odmítly podepsat Kjótský protokol, staly se terčem kritiky. Na počátku června zemřel český vědec, který měl v americkém postoji prsty a který otevřeně prohlašoval tezi o klíčovém lidském podílu na „oteplování“ za nesmysl.

George Jiří Kukla dostal v roce 2011 od tehdejšího prezidenta Václava Klause Medaili za zásluhy a mnozí to komentovali jako odměnu hlavy státu pro muže, který mu dodal mnoho argumentů ke kritice teorie globálního oteplování. Jistě to byla naprostá pravda. Doktor Kukla jako český rodák a emigrant představoval v diskusích kolem klimatu vzácný bod zarputilého klidu. Základ jeho vidění teplot, jejich změny a vývoje, je možné shrnout do několika celkem jednoduchých vět.

Především říkal, že dráha Země kolem Slunce a sklon zemské osy jsou podstatnější vlivy, než koncentrace oxidu uhličitého v atmosféře. Za druhé poukazoval na jev, který jako geolog mapoval a dokládal na sedimentech: naše planeta prošla v posledních desítkách a stovkách tisíc či v milionech let velmi bouřlivým klimatologickým vývojem a to bez lidského přispění. Spolu s dalšími vědci dokázal, že tyto změny a výkyvy se poměrně periodicky opakují a nutně budou znamenat, že průměrná teplota Země se vyvíjí. Dále prokázal, že tento vývoj je velmi odlišný na pólech a zcela jiný je v rovníkovém pásu. Řečeno hodně stručně a jednoduše, tak doktor Kukla byl jedním z vědců, kteří rozstříleli teorii o globálním oteplovaní jako výsledku činnosti člověka.

A navíc byl jedním z těch, kdo na základě zkoumání geologických vrstev, především sprašů, když ne dokázali, tak alespoň významně naznačili, že to, čím procházíme, je spíše počátek doby ledové, ve kterém se paradoxně zvyšuje teplota.

Doktor Kukla si velmi vážil živé přírody a vždy byl pro omezování exhalací. Ale také vždy tvrdil, že je třeba vědět přesně, proč nějaké kroky děláme. Podle něj bylo omezování dopadů lidské činnosti na živou i neživou přírodu otázkou odpovědnosti vlád nebo místních orgánů vůči svým občanům a obyvatelům. Ale nikoliv otázkou celkové globální odpovědnosti. Věřil také, že svalování viny za tak zvané oteplování na člověka je známkou nezdravého egoismu a humanocentrismu, snahou nevnímat fakta a velikost přírody ve srovnání s velikostí lidských schopností.

George Kukla ukázal sám na sobě jednu velmi podstatnou věc. Totiž že rozhodnutí postavit se fanatickému náboženství globálního oteplování z nás nedělá někoho, kdo chce pokácet poslední stromy a nahradit je billboardem u dálnice nebo raději továrnou na výrobu atomových bomb. Odporování zjevnému omylu je správné a nutné. A ve vědě ani v životě neplatí, že kdo nejde s námi, jde proti nám.  Možná, že vlastně největším přínosem doktora Kukly není zjištění, zda příští doba ledová přijde za třicet nebo 40 tisíc let, ale prožitý důkaz toho, že i důrazný a neústupný nesouhlas s fanatiky může být vysoce kultivovaný a velmi noblesní.