Když to říkal Klaus, zesměšňovali ho

Většina evropských politiků zesměšňovala Václava Klause, když říkal, že zelená politika se stala náboženstvím, na jehož oltář pokládáme prosperitu Evropy a v důsledku také naši demokratickou a liberální tradici. Nyní totéž říkají nejvyšší představitelé EU.

Eurokomisař pro průmysl a podnikání Antonio Tajani prohlásil, že Evropská unie stojí před průmyslovým masakrem kvůli vysokým nákladům na ekologicky vyráběnou energii. Nu, trefně řečeno, ale myšlenka je stará a prověřená praxí. Evropská produkce v průmyslu soustavně klesá, a i když podstatným důvodem jsou také neúnosné mzdové požadavky Evropanů, neřešitelně drahé energie jsou minimálně stejně významné a možná i nejpodstatnější. Ale to je konstrukce, kterou znovu a znovu opakoval minulý český prezident už před několika lety. Je fajn, když jsme alespoň zjistili, že celková hluchota v Bruselu se nerovná sto procentům.

Podle statistik, které vytáhnul evropský prezident Herman Van Rompuy, platí unijní firmy za elektřinu dvojnásobek a za plyn čtyřnásobek toho, co tyto dodávky stojí společnosti ve Spojených státech. To je ale naprosto zničující poměr, kterému se nedá bránit vyšší produktivitou práce nebo osekáním jiných nákladů.

Zajímavé je, že si evropský prezident teď právě umí vytáhnout jako čaroděj z klobouku takováto data – kdepak se tato čísla schovávala v době, kdy Evropská komise schvalovala a poté silou protlačovala v Evropském parlamentu další směrnice o obnovitelných zdrojích? Tehdy se nehodily, takže hnily někde na dně trezorů, ale nyní jsou pěknou výpomocí v době, kdy je naprosto zjevné, že bez otočení kormidla se nedá plout dál.

Jenže fakta o rychle se rozevírajících nákladech na energie mezi Evropou a Amerikou a ještě více mezi Evropou a Čínou i dalšími dynamickými státy, jsou známa dlouho (ostatně i díky argumentaci Václava Klause) a nemohou být novinkou ani pro evropského komisaře pro průmysl a podnikání ani pro evropského prezidenta.

Pokud se nyní kdokoliv tváří překvapeně nebo šokovaně, pak pouze klame veřejnost. Ve skutečnosti totiž tohle všechno víme a vědí to i v Bruselu. Svým způsobem se to ví po celých těch patnáct let, co různé evropské orgány prosazují zelené náboženství jako oficiální doktrínu unie. A to na základě přesvědčení a víry, že naše planeta se otepluje a děje se to vlivem člověka. Přičemž poslední informace, které unikly o nejbližší zprávě ke klimatu, kterou zveřejní OSN během října, signalizují opak – nyní vědci připouštějí, že naopak probíhá velmi kvapné ochlazování. To jsme ale vynaložili biliony dolarů na to, abychom alespoň zpomalili oteplování.

Zdá se tedy, že kapitánský můstek Evropské unie si konečně tváří v tvář nebezpečí, že bude obviňován ze zbytečných, ničivých a extrémně drahých opatření, všimnul toho, že podpora zelené energie musí být naprosto změněna, systémově přepracována a především musí být propříště nepoměrně, ale opravdu nepoměrně levnější.

Nejspíše ale musíme konstatovat, že komise hází zpátečku pozdě a evropský průmysl bude velmi silně poškozen. Takže by komise měla alespoň ukázat, že to myslí vážně a že je připravena i k činům. Když se již ve světle nových údajů o rekordní rozloze ledu v Arktidě dostala drtivá většina evropských politiků do pozice napálených hlupáků, bylo by fajn toto poznání přeměnit v reálné kroky.