Vítejte v klimatologické pasti

Boj proti globálnímu oteplování nás (vyspělé země) stál už tolik, že bychom se za ty peníze vyšším teplotám dokázali celkem slušně přizpůsobit. Nemám to samozřejmě spočítané, je to jenom intuitivní odhad, ale posuďte sami.

Globální oteplování je zřejmě fakt. Průměrná teplota naší planety velmi pravděpodobně opravdu roste. S jistými výhradami, které zde není místo detailně řešit, to berme za prokázané. Avšak podle zprávy komise OSN pro klimatické změny, která začne být postupně publikována v příštích měsících, za tento vývoj může z 95 procent člověk. Jistě to bude mít tato alarmistická a extrémistická skupina doložené mnoha propočty a grafy, ale jak už to v této branži chodí, skeptici nám obratem dodají minimálně stejné množství opačných argumentů. Pojďme se však na věc podívat jinak.

S oteplováním usilovně bojujeme posledních dvacet let a udělali jsme v této věci mnoho velmi drahých kroků. Lijeme do benzínu a nafty biopříměsi a kvůli tomu jsme vykáceli obrovské plochy přírodní zeleně, aby mohla vznikat nová pole. Budujeme mohutné kapacity alternativních energetických zdrojů, což znamenalo značné zvýšení spotřeby energie a prudký růst její ceny. Zavedli jsme ale také nové technologie na lapání škodlivin, vyvinuli jsme moderní metody spalování, stanovujeme si stále přísnější normy pro výfukové plyny a tak dále.

Řada z těchto činů se ukázala jako nesporně užitečná, protože vedla k ochraně zdraví a k přímému, téměř okamžitému zlepšení stavu našeho životního prostředí. Mnoho z našich kroků však přineslo obrovské škody na přírodě (především podpora výroby biopaliv). Ať již budou podrobnosti v nové zprávě panelu OSN jakékoliv, ve skutečnosti se budeme muset velmi racionálně zamyslet nad tím, nakolik je rozumné pokračovat v politice represe škodlivin (přijímání závazků na jejich snižování) a nakolik by bylo daleko užitečnější upnout se spíše k politice eliminace škod plynoucích z oteplování.

Nikde totiž není řečeno, že i kdybychom s náklady někde kolem sedmi až třiceti nebo dokonce padesáti bilionů dolarů (ano, až tak se odhady liší) dokázali během příštích asi třiceti let snížit vypouštěné emise především CO² podle navrhovaných scénářů, znamenalo by to zásadní zpomalení nebo snad i zastavení procesu oteplování. Je velmi pravděpodobné, že oteplování by pokračovalo – možná o něco málo pomaleji, takže bychom získali několik málo let k dobru. Ve skutečnosti však není klíčové, zda teploty o 1,5 stupně vyšší než je průměr 20. století dosáhneme v roce 2060 nebo 2064.

Pokusme se přijmout jako fakt, že naše planeta si především dělá, co chce a není pro ni zase tak důležité, jestli se na jejím povrchu prohání sedm miliard lidí s jejich potřebami. Naším programem by měla být spíše příprava na fakt, že teplota bude vyšší. Potřebujeme nové technologie, nový přístup k řešení problémů. Pokud si jako prioritu necháme snižování emisí o přesně určená procenta, budeme pokračovat v tom, co se ukázalo jako velmi škodlivé v případě biopaliv a alternativních zdrojů, které vedly ke zdražení potravin, milionům mrtvých během hladomorů, rozsáhlým ekologickým škodám především v rozvojových zemích a řadě dalších „vedlejších příznaků“. Přičemž výsledek je minimálně diskutabilní.

Správnou reakcí by však byla spíše snaha vytvořit podmínky k tomu, abychom se dokázali s co nejmenšími škodami a za rozumných nákladů adaptovat na nový stav našeho životního prostředí. Kdybychom větší pozornost a větší prostředky věnovali na důsledné modelování změn, ke kterým v teplejším světě dojde, bylo by to podstatně užitečnější než boj s něčím, co velmi pravděpodobně neumíme prakticky vůbec ovlivnit. Čím déle si budeme namlouvat, že dokážeme oteplování ovlivnit, tím hlouběji zapadneme do klimatologické pasti a tím bezbrannější budeme tváří tvář skutečným důsledkům oteplování.