Rozumný cíl: 50 procent proudu z jádra

Nápad ministra průmyslu a obchodu Martina Kuby postavit nejen dva další jaderné bloky v Temelíně, ale také ještě jeden v Dukovanech, působí na první pohled megalomansky. A samozřejmě spoustu lidí příšerně dráždí. Ve skutečnosti je to ale nápad dobrý.

Nechám stranou otázky životního prostředí a ona tak často zmiňovaná bezpečnostní rizika. Ať si o bezpečnosti jaderných elektráren diskutují zelení a další. Na okraj, ony k té bezpečnosti existují i statistiky OECD. Podle nich je překvapivě velmi nebezpečná výroba energie z vody – při jediné v posledních desetiletích zaznamenané katastrofě vodní elektrárny v Číně zahynulo bezmála třicet tisíc lidí. Kdybychom sáhli dál do minulosti, nalezneme v roce 1963 nejméně 2117 obětí tragédie na italské přehradě Vajont.

Podle údajů OECD zahynulo v letech 1969 až 2000 v souvislosti s uhelnou energetikou 20 278 lidí, co se týká energetiky založené na ropě a zemním plynu, je uváděn údaj 20 218 obětí. Za dalších deset let existují pouze odhady, které hovoří o 30 000 mrtvých v oblasti uhelné energetiky a 20 000 ve spojení s ropou a plynem. Pokud jde o jádro, tak údaje jsou klíčovým způsobem ovlivněna tragédií v Černobylu a faktem, že ani vědci se nedokážou shodnou na alespoň rámcovém odhadu následků. Data se pohybují mezi pěti až 40 nebo 60 tisíci mrtvých, tedy takových obětí, jejichž život byl zkrácen v souvislosti s dopady katastrofy. Kromě Černobylu však bylo skutečných obětí jaderné energetiky minimum.

Pokud by Česká republika disponovala dejme tomu v roce 2035 novými třemi výkonnými bloky jaderných elektráren, mělo by to jednu obrovskou výhodu. Tato spolehlivá a levná síla by eliminovala – alespoň částečně – dopady drahé energie z obnovitelných zdrojů. Navíc z hlediska skleníkových plynů je vedle solární energie a větrníků právě jádro jedinou čistou formou výroby elektřiny. Pokud v té době bude dejme tomu patnáct až pětadvacet procent výroby energie pocházet z větru, slunce a vody (což si lze představit při značném pokroku v technologiích a rozumné regulaci celé soustavy, mluvíme přitom o stavu za 25 let), pak padesát procent výroby z jádra by znamenalo klíčovou stabilizaci energetického systému jak z hlediska jeho odolnosti a výkonnosti, tak také z hlediska nákladů na vyrobenou energii.

Když bychom měli diskutovat na téma, zda k zamýšleným dvou blokům v Temelíně pořídit ještě jeden v Dukovanech, měli bychom také pamatovat na fakt, že stávající temelínské bloky jsou velmi výkonné a další dva mají být s velkou pravděpodobností obdobné. Z principu fungování systému by bylo vhodné mít k dispozici ještě minimálně jeden blok navíc a to i za předpokladu, že stávající technologie v Dukovanech bude obnovována.

Předchůdce Martina Kuby na postu ministra průmyslu Martin Kocourek dokonce v jedné z koncepcí svého úřadu hovořil o tom, že jádro by pokrývalo až 80 procent spotřeby v zemi. Nynější ministr se drží při zemi, jeho představa je přiměřeně reálná a odpovídá spíše možnostem a specifikám tuzemské energetiky. Představa soustavy založené z 80 procent na atomu a z 20 procent na obnovitelných zdrojích je velmi obtížná a takový mix by znamenal značné komplikace v praktickém životě.

Jinými slovy polovina energie vyrobená z atomu, dalších 20 procent z obnovitelných zdrojů a zbytek prostřednictvím starého dobrého uhlí a okrajově také spalováním pohodlného plynu, to je kombinace, která je velmi vhodná a vysoce praktická. Pokud by na nějakém podobném modelu byla založena energetická koncepce České republiky, pak by to byla koncepce ambiciózní, ale zcela jistě velmi skutečná a realistická.