Zelená pro Temelín? Pomalu, ale jistě

ČEPS rozhodl o dalších investovaných miliardách. Po transformátorech v rozvodně v Hradci u Kadaně vloží dvě miliardy korun do zásadní rekonstrukce rozvodny Kočín u jaderné elektrárny Temelín.

Je to další klíčový krok pro budoucnost české energetiky. Transformátory u Kadaně zabrání nekontrolovatelných přetokům elektřiny z Německa v době, kdy tamní větrné parky spustí na plný výkon. To je potřebná ochrana naší soustavy proti případnému ohrožení její stability zvenčí. Dvě miliardy do rozvodny Kočín pak znamenají významný krok k zajištění plné stability domácího systému a především jsou jednoznačně přípravou na to, že jednoho dne bude Temelín podávat významně vyšší výkon, než jaký má nyní.

Působí to zmateně a není divu, že mnoho lidí protestuje – část společnosti se pořád nesmířila s tím, že jednoho dne v Temelíně poběží nikoliv dva, ale tři anebo spíše čtyři bloky. Stejně, jako v elektrárně v Dukovanech proběhne modernizace spojená velmi pravděpodobně s rozšířením kapacity. A část společnosti je citlivá i na to, že sice existují oficiální dokumenty vlády, které obě tyto akce předpokládají, dosud o nich však nebylo rozhodnuto v „investorském“ smyslu slova. Když tedy není jasné, zda a kdy vlastně bude Temelín rozšířen, proč připravovat rozvodnu na vyšší výkon?

Rozvodna Kočín musí projít rekonstrukcí v každém případě. Je to jedno ze strategických míst českého energetického systému a jeho perfektní funkčnost je zcela bezpodmínečná (ostatně odtud také „teče“ proud zpět do elektrárny a zásobuje jí samotnou elektrickou energií – přičemž platí, že přerušení dodávek elektřiny zpět do jaderného zařízení je jedním z mála opravdu rizikových okamžiků během provozu atomové elektrárny).

Připomeňme, že podle původních plánů se touto dobou mělo připravovat rozšíření temelínské elektrárny minimálně technologicky a stavebně, přičemž zahájení prací mělo být téměř „na dohled“. Politické a různé ekonomické důvody vedly k tomu, že celý proces je o mnoho let posunut. Nicméně bezpečnost přenosové soustavy je primární a bylo by nesmyslné, kdyby naprosto nutné úpravy nebyly spojeny rovnou s kapacitní změnou.

Odpůrci jádra a pochybovači o smyslu rozšíření temelínské elektrárny protestují proti rozhodnutí ČEPS a označují ho za „formu nátlaku“, za krok, který „předznamenává výstavbu, aniž se skutečně ví, že stavba bude“. Může to tak vypadat. Ale ve skutečnosti ČEPS koná pouze to, co mu předepisuje zákon a jeho poslání. Investuje do naprosto spolehlivé soustavy a zároveň zajišťuje její významnou část tak, aby v budoucnu byla dostupná taková kapacita rozvodů, která je objednána. A protože o stavbě Temelína (i když se jakoby „nic neděje“) bylo rozhodnuto již dávno, objednávka na vyšší kapacitu stále existuje.